Historie sboru
Počátky novopackého společenství Jednoty bratrské nacházíme na konci 19. století. Mnozí lidé byli tehdy podněcováni národnostním a vlasteneckým hnutím s heslem "Pryč od Říma".
Mohutnou manifestací tohoto hnutí v Nové Pace bylo odhalení pomníku mistra Jana Husa na náměstí r. 1898 za přítomnosti asi 10.000 lidí.
Místní mladí muži ze vzdělávacího spolku Havlíček vyhledávali kdejakou možnost, jak posílit své vlastenecké a reformní myšlení ať skrze časopisy nebo přednášky.
Pozvali tedy z jara 1899 bratrského kazatele z Mladé Boleslavi Václava Vančuru, aby jim vyprávěl o Jednotě bratrské. Vážnějším zájemcům pak vyprávěl, že jeho život zcela proměnil osobní vztah s Pánem Ježíšem.
Zažil při tom takové štěstí, o jakém ani nevěděl, že na světě může být.
Již 10. září 1899 proběhlo zahajovací shromáždění novopackého společenství Jednoty v nově postaveném pronajatém domku v Kollárově ulici č. 456. Ještě téhož roku domek odkoupili a nadepsali "bratrská modlitebna".
Jak se společenství rozrůstalo, rozhodli se bratři r. 1904 postavit na přilehlé zahradě prostornější modlitebnu. V roce 1911 propojili obě budovy ještě větším domem s dalšími prostory ke shromažďování a bytem pro kazatele. Nad apsidu modlitebny zvenku napsali: "My kážeme Krista ukřižovaného." a na vedlejší část domu: "Kristovo evangelium je bláznovstvím pro ty, kdo hynou."
Vyznávat Krista, který kvůli nám zemřel a vstal z mrtvých a opustit kvůli tomu stará vysezená místa, vypadalo v té době opravdu v očích lidí jako bláznovství. Oni se však nestyděli a napsali to dokonce na zeď. V roce 1953 byla nejstarší část budovy zvýšena o dvě patra a vytvořeny kanceláře pro ústředí církve, které zde byly s archívem do r. 2004.
V přízemí této části domu je nyní obchod Unitas obsluhovaný dobrovolnými pracovníky sboru.
Kazateli místního společenství byli: F.Kostomlatský, bývalý římskokatolický kněz Josef Sequens, Stanislav Čech, Dr. Miroslav Plecháč (dvakrát za okupace byl vězněn, proto ho mezitím asi jeden rok zastupoval Jindřich Halama), Miroslav Římek, Rudolf Borski, Jindřich Halama a od roku 1994 Bohdan Čančík.
Po sametové revoluci začalo do církve přicházet více lidí než za totality. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy, nová střecha, nová přístavba, a podobně - mnohé práce svépomocí.
V roce 1994 se k našemu společenství přičlenila skupina lidí z Lomnice nad Popelkou.
Po těžkostech s prostory ke scházení se nám podařilo v r.1997 zakoupit starý domek, který jsme svépomocí přestavěli a zvětšili. Poslední práce byly dokončeny r. 2006 na podzim a dům slouží jako dobré zázemí pro aktivity společenství.
V Lázních Bělohradě se donedávna scházela skupinka lidí, kterou jsme v r.1993 integrovali přímo do novopackého celku. Jednou z tamějších členek společenství bývala kdysi také známá Česká spisovatelka Leontina Mašínová.
Společenství se dále rozrůstá, jsou v něm zahrnuty všechny generace a máme se navzájem rádi. Proto jsme se rozdělili do skupinek, kde můžeme mít mezi sebou ještě užší kontakt a lépe komunikovat o různých věcech a pomáhat si - jak starší generace mezi sebou, tak i malé děti. Hudební skupina nás provází každým nedělním setkáním.
Stále víc prožíváme, že tu nejsme sami pro sebe - chodí mezi nás i lidé, kteří ani nepatří do církve a každý se zde může cítit svobodně a vítán.
Pořádáme "Kurzy alfa", kde se kdokoli může seznámit se základy křesťanství, ptát se a diskutovat. Pořádáme také vynikající "Manželské večery" pro manželské páry čerstvé nebo letité, případně i pro dosud neoddané, kteří berou svůj vztah vážně. Není zde podmínkou, aby byli účastníci křesťané. Po sedm večerů se probírají důležitá témata společného soužití s občerstvením v příjemném prostředí.
Jelikož každý z nás má od Boha nějaké specifické obdarování, otevíráme prostory naší budovy i pro naše město. Tak vzniknul romský klub, mateřská školička zvaná Studánka, výuka angličtiny, němčiny a francouzštiny, výtvarka, dílna na koleně, výuka hry na klavír, flétny, kytaru a housle a dětský pěvecký sbor Zpívající rybky; podnikáme další aktivity, jako je sborová dovolená, víkendové výjezdy, dětské tábory pro 80 dětí, brigády na různých místech, zájezdy, koncerty, přednášky, každoroční hudební Festiválek hudebních souborů. Pěvecké septeto rodiny Čančíkovy už léta vystupuje na koncertech v Česku i zahraničí. V roce 2004 zde vzniklo Novopacké smyčcové kvarteto.
Mnohé zmíněné aktivity se v průběhu času mění, jinak se formují a podobně.
Tak došlo k tomu, že jsme pro lepší zajištění některých aktivit v roce 2003 založili občanské sdružení FONTÁNA. Pod tuto novou střechu přešly mnohé již zmíněné volnočasové aktivity.
V roce 2007 jsme zřídili základní a mateřskou školu Brána. Ta do sebe absorbovala další i nově vznikající aktivity.
V té době jsme zakoupili bývalou hrnčírnu, připravili projekt a s pomocí mnoha různých dárců zahájili rekonstrukci nemovitosti, aby vzniklo centrum Brána - tedy prostory pro mateřskou a základní školu a další volnočasové aktivity. V roce 2012 jsme otevřeli první část pro mateřskou školu a 2017 zbytek budovy pro základní školu a další aktivity. Jsme nadšeni, že se podařilo projekt dokončit, přestože jsme nedostali "evropské" dotace. Celá budova již žije novým životem. Jen pod jednou učebnou s průhledem zůstaly zbytky původní Kaselské pece a v suterénu je malá expozice připomínající historii budovy
To vše souvisí s naší vizí. Když jsme uvěřili v Pána Ježíše, napili jsme se z Božích pramenů živé vody, kterými jsme neustále proměňováni a občerstvováni. Tyto osvěžující proudy nechceme zadržovat sami pro sebe, ale dáváme průchod, aby tryskaly dál, osvěžovaly a oživovaly jiné.
Bohdan Čančík